Cesta ke stoleté tradici

/pokračování
ROCKSOR
Výsledek spolupráce s architektem Stanislavem Fialou

Takže sledujete vývoj a inovujete sami...

To určitě, i ve spolupráci s architekty. Je pravda, že jsme pět let novinku neměli, protože jsme se soustředili na vybudování výrobně administrativní budovy a pak jsme ještě přistavovali, ale taky už se nám to zdálo dlouhé, a tak teď několik novinek máme a na dalších pracujeme.

Prozraďte o nich něco...

Nové modely, které ještě nikdo nemá. S jedním už jsme vlastně přišli, svítící klika, která je bez zdroje schopná dvacet let svítit, je v ní vložená mikrotrubička s plynem, takže když se zešeří, klika svítí a nemusíte rozsvěcet, abyste se orientovali v prostoru. A připravujeme další novinky, ale spíš takové neotřelé... Jednu novinku ale zmíním - kliku Rocksor. Je to výsledek spolupráce se Stanislavem Fialou, který je jako architekt tvůrcem stavby DRN, známé jako Palác Národní, stavby architektonicky velmi ceněné. Použil tam hodně betonu a přišel s nápadem osadit všechny dveře klikami v podobě rocksorových tyčí. Další novinkou je klika Squelette, připomínající železniční most na Smíchově.

Ty další novinky budou taky neotřelé designem?

Ano...

A děje se v klikách něco i technologicky?

Kupodivu děje. Hodně se zkoumají materiály.

Vy se ale hodně držíte mosazi...

Mně z toho všeho pořád vychází nejlíp. I historicky. Korozivzdorná, dobře obrobitelná, s dobrou přilnavostí, takže vhodná pro nejrůznější povrchovou úpravu. Hliník, plast, nerez... všechno má své limity, hliník je měkký a špatně nese povrchové úpravy, plast není hezký, může prasknout, s nerezí se špatně pracuje, dají se dělat jen jednoduché tvary, protože ocel je tvrdý a těžko obrobitelný materiál, povrchové úpravy taky nic moc. Stojíme si za mosazí. Bohužel je drahá, čím dál tím víc. Ale jako jediný materiál roste na ceně, tedy i kliky z ní.

Jak se rodí klika?

Bratr ji nakreslí, vytiskneme si model, na kterém se ještě spousta věcí doladí, připravíme výrobní dokumentaci pro kovárnu, kde se vše ještě upřesní a připraví se zápustka, vlastně zkušební forma. Z toho se vykove zkušební kus, upraví se a udělá se na kovárně finální forma. Když je to všechno v pořádku, rozjede se výroba a kovárna nám dodává syrové výkovky. U nás pak se z ta-kových polotovarů opracovává, brousí, leští a v galvanických lázních povrchově upravuje klika, montujeme vnitřní mechaniku, kterou si sami vymýšlíme, přidáváme rozety...

Papír snese všechno, ale převést to z papíru přes model do hotového výrobku, který bude nejen hezký ale i funkční a spolehlivý, to chce svůj čas.

Stále více se mluví o tom, že ekonomika je na vrcholu, pomalu začíná ztrácet dech a že bude hůř. Jste připraveni, že poptávka po luxusním zboží může opadnout?

Jsme připraveni určitě více než kdy dřív. Především máme široké portfolio a neděláme jen ty skutečně luxusní kliky z mosazi, ale máme i řadu nerezových klik, které se hodně používají třeba v kancelářských prostorách. A pak, já úplně nesouhlasím s tím, že bychom jako výrobci luxusních produktů na tom měli být nějak významně hůř. Naopak, pokud dojde skutečně k nějakému propadu, projeví se podle mě mnohem více v masové produkci než v té naší.

Vy ale nedodáváte přímo, váš řetězec je trochu složitější...

Náš typický zákazník jsou firmy, které vyrábějí a prodávají okna a dveře, protože ty se dodávají už včetně kování. Truhláři s atypickými dveřmi, interiérová studia...

Vyvíjíte tedy ve spolupráci s nimi? Designové dveře s designovými klikami?

To ani ne. Spolupracujeme, víme, co přibližně chystají, ale že bychom vytvářeli kompletní sestavy společně, to ne. Máme dost široké portfolio modelů a k tomu čtrnáct typů povrchových úprav, to už je základ, ze kterého si mohou vybrat. Všechny modely držíme stále v portfoliu, tedy některé i dvacet let, což taky nemá nikdo. A ke každému modelu jsme schopni dodat také okenní kliky, dveřní zarážky, madla... prostě odborně okenní a dveřní kování s příslušenstvím. Takže si můžete celý byt vybavit kováním v jedné povrchové úpravě, s jednotným designem. Dokonce vím, že některá madla si zákazníci montují nejen na dveře, ale třeba i na vestavěné skříně nebo kuchyně. Není moc firem na světě, které vám tohle nabídnou. A ještě jsme se pustili do neviditelných zárubní, které vypadají trochu jinak než ty běžné - vkládáme do nich totiž dřevo, samozřejmě stejné jako na dveřích, a k tomu ladíme lišty a další komponenty v několika barvách...

Když zmiňujete povrchové úpravy, jsou nějaké trendy?

Ze čtrnácti typů si většina zákazníků vybere a nějaký výrazný trend asi nezaznamenáváme, s výjimkou jednoho. Do interiérů, kde se kombinuje historie se současností, zákazníci poměrně často žádají naturální mosaz, což je pouze broušený a leštěný materiál, který chytá patinu a přirozeně stárne. V oblibě je i černý matný povrch.

INDUSTRY SQUELETTE
Novinka v katalogu M&T - klika inspirovaná železničním mostem na Smíchově

Máme dvě kliky připravené, myslím, že jsou dost dobré na to, abychom cenu získali, ale ještě nejsme rozhodnuti, jestli do toho chceme jít. Dříve dostalo tuhle cenu pár firem za rok, dneska je to víc byznys a dostane ji třeba sto firem. Devalvace podobně jako u vín, kdy snad každé trochu lepší víno má nějakou cenu odněkud.

Z minulosti se pyšníte cenou Red Dot. Těšíte se na další?

Slyší zákazníci na českou kvalitu?

Jak kde. U nás doma určitě, na východě taky. Na západě jsme jako výrobci, jako země, zas tak silní nebyli, takže se nás spíše učí brát a často se setkávám s tím, že řeknou: „OK, hezké a kvalitní, ale měli byste být levnější...” Což zase nejde, máme stejné stroje, stejný materiál, nemůžeme prodávat za půlku... Jsme levnější, ale ne o tolik, kolik by si oni představovali.

Jste levnější díky mzdám?

Taky, ale taky nemáme tak vysoké marže. Nemáme za sebou stoletou tradici italských firem a jména jejich designérů. Ale tím víc mě těší, že firma s dvacetiletou historií a bez velkých jmen dokáže v takové konkurenci obstát. Myslím, že s handicapem osmdesáti let bojujeme celkem úspěšně. A moc se těším, až budeme mít tu tradici taky stoletou.

Petr Karban, Be the Best léto 2018, červen 2018