Klika Romana Ulicha - dokáže předpovídat trendy

/pokračování

Kde berete inspiraci? Jak se převtělí do tak přísně tvarovaného předmětu, jakým je kování, silueta tukana (u kliky Tukan) nebo toreadora (u kliky Toro)?

Nevím, kde jiní designéři inspiraci sbírají, ale já ji čerpám z věcí, které nás běžně obklopují. Hodně cestuji a během cest poznávám spoustu zajímavých tvarů, které mě inspirují. Tak třeba vznikla kolekce kování Design 2009, ve které je klika Tukan i Toro. Ve střední Americe jsem měl možnost vidět býčí zápas. Toreador se s naprostou elegancí při každém pohybu dokázal vyhnout ostrému rohu býka. A když jsem se potom díval na pořízenou fotografii, napadlo mě, že by takto ladně prohnutá mohla být i klika na dveřích. A stejně tak to bylo i u tukana, který zahnutým zobákem poutá pozornost na velkou vzdálenost – je dominantní a přesně tak dominantní je i oblá klika Tukan na dveřích.

---

„Nápad na design kliky zabere deset minut, náročnější je vnitřní mechanismus.”

---

Ještě další předměty, objekty či bytosti byly předlohou pro tvar některého kování?

V rámci kolekce Design 2009 to například byla i klika Maya, k níž mě inspirovaly stupňovité mayské pyramidy. Pro naši aktuálně připravovanou kolekci například chystám kliku, k níž mě inspiroval železniční most. Pro mě je inspirací i docela obyčejná koule, která nabízí nepřeberné možnosti uchopení.

Předcházely vaší současné tvorbě jiné produkty, nebo jste „klikař” od počátku?

Rád bych objektivně upozornil, že nejsem vystudovaný designér a osobně se za designéra v pravém slova smyslu nepovažuji. Design našeho kování vychází z mé intuice a přirozeného vnímání tvarů. Samozřejmě, že pevný základ tvoří mé odborné technologické znalosti. Ke klikám jsem se dostal již v první polovině devadesátých let, když jsem pracoval pro společnost, která vyráběla dveře. Během své práce jsem poznal zahraniční výrobu klik a tehdy jsem si uvědomil, že to není zas až tak složité. Když jsme v roce 1997 založili rodinnou společnost M&T, věděli jsme, že nás budou kliky bavit. Kliky mne tedy baví a myslím, že i dokážu odhadnout, co se bude lidem do budoucna líbit.

Proč je vůbec pro tak ryze praktický předmět, jakým je klika, důležitý design? Nezdražuje zbytečně tuto věc každodenní potřeby?

Víc než design kliky je důležitější její funkčnost. Má hlavně sloužit k otevírání a zavírání dveří. Na druhou stranu dveře, které otevírá, mají v interiéru důležité místo a klika je na nich výrazný prvek, který jim přidá hodnotu navíc. My Evropané jsme již takoví, že klademe velký důraz na design, aby vše ladilo a vypadalo pěkně, a proto i ta klika musí dobře vypadat.

Nakolik je design vašich klik nadčasový? Má se zákazník bát, že mechanika výrobku přežije jeho vzhled?

Naše kliky jsou nadčasové nejen designem, ale hlavně konstrukcí (smích). Víme, že mohou bez závad fungovat i patnáct let. A co se týká nadčasovosti designu – kolekce klik, které jsme vytvořili již v roce 2004 a následující v roce 2006, se stále líbí a prodávají se. Zároveň je hodně konkurenčních firem okopírovalo, což znamená, že jsou opravdu povedené.

Kopírování... Jak se s tímto jevem potýkáte?

Problém falzifikátů je velmi obtížný a často v českých podmínkách připomíná boj s větrnými mlýny. Například naše nejprodávanější klika Entero se stala „obětí” napodobitelů do půlroku od svého uvedení. A právě po těchto zkušenostech jsme pro kování Minimal/Maximal zvolili jinou cestu. Zajistili jsme pro něj tři celoevropské patenty a 27 průmyslových vzorů a tuto jasnou informaci vložili do prezentačního katalogu. Věříme, že konkurence díky této síle pochopí, že toto kování jen tak jednoduše neokopíruje. Uvedená ochrana samozřejmě není zadarmo, ale je to lepší než vše řešit soudní cestou. I když bojujeme i na této frontě (smích).

Není pro vás svět klik příliš malý? Nemáte ambice vytvářet „velké věci” a zapsat se do historie nějakou designovou ikonou, např. v podobě křesla nebo velkolepého svítidla?

Jak už jsem řekl, já osobně se za designéra nepovažuji. A svět klik pro mě rozhodně není malý. Dokonce bych řekl, že naopak. Stále je zde prostor pro nové návrhy nejen tvarů klik, ale také jejich vnitřních mechanismů. Vše jde i v tomto segmentu kupředu a budou vznikat další možnosti otevírání dveří a já bych rád byl u toho.

Jak jste se tedy dostal k designu? Co byl váš dětský sen?

Jako mladý jsem chtěl být sportovcem, ale zastavilo mne zranění. Je to tedy spíš náhoda, že jsem se stal tím, kdo ve firmě odpovídá za vzhled klik. Možná je to i tím, že dokážu poznat, co bude zajímavé, a daří se mi odhadovat budoucí trendy. V podstatě se stačí dívat kolem sebe. Jsou s tím samozřejmě spojeny cesty po různých veletrzích, kde se představují novinky nejen v kování, ale například i u pákových baterií či interiérových svítidel. Tyto tři věci, i když se to nemusí na první pohled zdát, spolu úzce souvisí.

Stává se běžně, že vrátí-li se člověk z hub, zavře oči a vidí před sebou jen hnědé hlavičky hříbků v mechu. Zdá se i vám noc co noc o klikách?

Na houby chodím moc rád (smích). A když se z nich vrátím, tak souhlasím, že se mi o nich zdá a vidím je všude. Ale s klikami to tak nemám. Jsem sice jimi neustále obležen, ale ne v takovém množství, abych je viděl na každém kroku nebo ve snu.

V čem jste měl v životě „tu největší kliku”?

Kliku jsem měl a mám v tom, že jsem zdravý. To je ta největší klika v mém životě. Zdraví je základ a bez něj bych nemohl tvořit a dělat to, co mě baví a naplňuje.

Miroslav Kubeš, DOMOV, Prosinec 2013